Miloslav Stingl - Lovci lebek, lovci jmen

V Životě Nové Guineje hrál lov lebek mimořádnou úlohu. Ve "Stěně lebek" jsou vedle lidských i lebky kanců

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak papuánští umělci přetvářejí přírodní motivy ukazuje kresba postupné transformace vyobrazení ptačího zobáku (fregatky) na dílech ovlivněných stylem Massim

 

 

 

 

 

Papuánská maska představující ducha Sigurumbuna

 

 

 

 

 

 

 

Marind-Anim "loví" lebky, kdykoli se narodí dítě. Novorozeně musí dostat jméno a to může získat jenom tak, že se odejme někomu jinému. Je třeba zabít člověka a s lebkou zabitého odevzdat novorozenci i jeho jméno. Lebka bez jména, lebka neznámého člověka by ovšem nemohla posloužit. Jako oběť přicházeli v úvahu jen lidé z blízkého sousedství.

Hlavu zabitého lovci lebek ihned po návratu z tažení odříznou, vyjmou mozek, smísí ho se ságem a upečou. Tento neobvyklý koláč pak snědí. Také ostatní měkké části hlavy odstraní, kůži stáhnou. Lebku pak pokryjí hlínou, která vytvoří masku na obličeji mrtvého. Na to se znovu natáhne původní kůže obličeje. Nové vytvořená hlava se usuší nad ohněm a ozdobí žlutou a červenou malbou. Hlava mrtvého, jehož jméno bude teď používat jiný člověk, je do smrti nového nositele jména ochraňována jako vzácná relikvie.

To je tedy osud hlavy zabitého. Co se však stane s jeho trupem a končetinami? Ty pak Marind-Anim, nyní už ne lovci lebek, ale jedlíci lidského masa zkonzumují. U Marind-Anim - tak jako u jiných papuánských skupin - tvoří pojídání lidského masa součást iniciačních obřadů, kdy je chlapec přijímán mezi dospělé muže a bojovníky. Obřad končíval velkou lidojedskou hostinou. Ale i stejně velkými sexuálními slavnostmi.

Iniciační obřady souvisejí s důležitými a zajímavými tajnými společnostmi. U Marind-Anim se tajná společnost nazývá Rapa. Její "svatyní" je velká chýše, v níž jsou uloženy figury dávného, mythického Rapy a jeho manželky. Obě "mumie" jsou pomalovány červenou barvou, která je znamením krve, jež je při lidojedských obřadech prolita. Ale nejen lidojedských. V chýši zasvěcené Rapovi jsou uloženy i dřevěné červené hole, jimiž jsou figury provrtávávány. A to tak dlouho, až se Rapa a jeho žena vznítí. Tak rok co rok slaví Papuánci nejcennější objev lidstva - vynález ohně.

Na počátku věku spolu Rapa a jeho žena souložili. Jejich pohlavní styk byl tak intenzivní, že poté, co došlo k orgasmu, se oba vzrušení milenci od sebe nedokázali oddělit. Podle zdejší báje jim přispěchala na pomoc jiná nadpřirozená bytost jménem Dema. Pohybovala spojenými milenci dopředu a dozadu, až náhle vystoupil z těla ženy oheň. Tak přišel oheň k Papuáncům. Příchod ohně slaví zdejší Papuánci každoročně, tak jako křesťané slaví příchod Krista k lidem.

Když se nový oheň rozhoří, je do jeho plamenů zaživa vržena vybraná dívka. Dívka mimořádně krásná, kterou předem vybrali významní mužové této skupiny. S vyvolenou dívkou před jejím obětováním jeden papuánský bojovník za druhým souloží. Teprve poté ji odevzdají ohni. I při obřadu nového ohně se pojídalo maso "ulovených" lidí. Lebka obětované dívky je však zachována, ozdobena červenou barvou a zavěšena na chýši některého z významných místních bojovníků.

Při jiných zasvěcovacích obřadech je u Marind-Anim užíván velký počet místních dívek. Milující se páry spolu spí ve zvláštní, k tomu účelu vybudované chýši, která se však, jak velí obyčej, má v určitý okamžik zřítit. Těla souložících, které klády a strop chýše zabil, budou pak - na zakončení obřadu - snězena.

Ve stejné době - v první polovině dvacátého století - byly zaznamenány četné zprávy o lidojedství papuánských skupin sídlících u Papuánského zálivu na jihu. Například zdejší Kiwaiové podávají při zasvěcovacích obřadech mladíkům části masa zabitých nepřátel, dokonce i jejich oči, aby budoucí bojovník měl v boji "ostříží zrak". Zasvěcovaný kiwaiský jinoch pojídá ještě další zvláštní pokrm - zabitému nepříteli se odejme penis. Jeho pohlavní úd je pak upečen spolu s několika banány. I to prý zvětší sílu budoucího kiwaiského bojovníka. Pokud bude při zasvěcovacích obřadech pojídat i maso vagin nepřátelských žen, způsobí tím, že cizí bojovníci budou v příštích utkáních myslet právě na tyto pohlavní orgány svých partnerek a stanou se tak ve válce "nesoustředěnými" a "slabšími".

Papuánci v oblasti delty Purari lovili lidi nejen pro potěšení z konzumace lidského masa, ale i proto, že jejich tradiční obřady přímo vyžadovaly takovou lidskou obět, které se říká gopi. Aby si mohli Papuánci takového gopiho opatřit, organizovali lovecké výpravy. Říká se jim dakea. Ulovený člověk nebo lidé jsou pak vystaveni v takzvaném ravi - "mužském domě". Druhý den jsou za zpěvu válečnických písní snězeni.