JALI

Tančící rajky

Mušky se opíjejí našim slaným potem jako nektarem velkého mejdanu potící se džungle. Prudké oddychování zpocených těl dává podněty k hmyzím orgiím na nabídnuté kůži. Musí nám to být jedno, vnímáme jen své mátoživé pohyby. Slizké potvory s grifem vampírů sají mokvající lýtka s boláky. Pijavic si užívá tolik, že vypadají jako živé černé podkolenky. Džungle z nás krade energii, jsme pohlceni pachem zatuchliny a bahna. Zahnívající dřevo je omamně dráždivé. Prokleté bláto všech barev dráždivě mlaská pod chodidly nosičů. Rozeklaný terén nás odnáší mezi horské kmeny vyhlášených válečníků Jali. Malé postavy s kůží barvy fernetu a kudrnatými vlasy si obtáčejí ratan v kruzích kolem pasu jako suknici. Náčelníkovi sahají obruče ratanu od stehen až pod bradu, koteka je pojistkou ratanových obručí. Mladí mají jediný pruh ratanu, zuby a pařáty nalovených zvířat i ptáků zdobí těla bojovníků. Sex je zde tabu čtyři roky po porodu. Ženy halí torzo sukénky kam ze skromného proužku trávy. Je kratší než nejodvážnější mini, zakrývá méně než nic. Od dvanácti let jsou dívky připravené na vdávání. Pro nás věk pod hranicí zákona, tady se vdávají před první menstruací.

Až budu velký, chci také ratanovou sukni!

Snědli kněze! První kontakt s Jali měla Brongersmova expedice. Protestantská misie vznikla roku 1961, ulita zavinutce byla tehdy přijatelnou denní mzdou. Misionáři požadovali za své neznámé sekery po domorodcích půdu.