Papua - Nová Guinea
70 metrů mezi břehy spojují chatrné liány. Krok vedle a jdeš k bohům!
Sající ženy. Džungle je život domorodců. Něco málo nám o něm během našeho obtížného přechodu centrálního horského hřebene ve "slabé chvilce" prozradili:
"Po ránu se nedívej do stromů. Když tam najdeš hada, bude to s tebou špatné. Džungle je plná duchů. Žijí hlavně v ohořelých stromech. K vodě se nikdy neskláněj obličejem! Duch z vírů a peřejí přivolá nemoc. Okolní kmeny stále uctívají posvátnou horu. Odívají se listím, bojíme se jich. Ukrývají se, když nad hlavami zarachotí letadlo. Zlý pták Sanguma dokáže trestat!"
"Ženy z nás sají mužství! Toto je nebezpečné! (prsty domorodců ukazují celému světu jasný posunek pro soulož. Stejná hra prstů se ujala i v zavátých končinách.) Maximálně jednou do měsíce, ale jistota je radši po třech měsících, jinak je to na nás znát. Je třeba odhadnout míru. Muž musí být opatrný. Těsná blízkost žen nás oslabuje. Proto muži žijí v oddělených chýších, aby se chránili. Domy pro ženy jsou někdy půlené. Půl pro prasata, půl pro ženy, když jsou těhotné. V době těhotenství by se vůbec neměly mužům přibližovat. Je to nebezpečné! Ženy naopak mládnou, když jsou často s muži. Moc dobře to ví a snaží se to využívat, se ženami je třeba opatrně. Nesmíme s nimi strávit příliš času, protože nám odebírají mužnost, způsobují naše stárnutí. Od ženy si nesmíš vzít ani jídlo z ruky. Mohlo by se to vymstít!"
Svalnatá těla napínají tětivy, záda zdobí zobáky zoborožců.
Válka.Do cesty se nám jako zjevení Vinetoua s rudým bratrem na válečné stezce staví dva bojovníci s luky. Oni i šípy jsou pomalováni červeno-bílo-žlutou kombinací válečných barev. Hlavy válečníků hýří kousky rajek, papoušků i kasuára, rostlinným zdobením a mušlemi. Mužství halí tradiční sukénka z trávy, birum přes rameno je vak spletený ze šlahounů orchidejí. Na zádech se vyjímají zobáky zoborožců. Oba napínají tětivy luků, z vypracovaných těl vystupují hroudy svalů. Smrtící šípy nejsou určeny nám, jde o zastrašovací krevní mstu. Podaná pravice a tabáček sjednávají přátelství. Sales, hovornější z válečníků, odhaluje příčinu válečné stezky. "Za dvěma kopci je vesnice Bisam, kde zavraždili ženu našeho klanu!" Dalšími otázkami se postupně dopracuji k hororové pointě. Začala banalitou, jak bývá u tragédií zvykem. Za většinou kmenových válek stojí žena nebo prase. V místním problému se kombinuje obojí. V době manželova lovu žena neuhlídala prasata, která rozryla sousedovi políčko batátů. Nepříčetný soused si stěžoval muži, když se vrátil z lovu. V rámci zjednání nápravy surovec těhotnou nešťastnici ukopal k smrti. Rozhořčení příbuzní zemřelé okamžitě vyrazili na trestnou výpravu do Bisamu a vypálili tam dvě chýše. První varování! Bude válka!
Na válečné stezce!
Krevní msta. Bisamští mají kromě boje jedinou šanci - vykoupit se. Když dají dohromady třináctkrát třiináct prasat a třináct tisíc kina, nebude kmenová válka pokračovat. Tragédií místního zvyku je skupinové nesení viny. Celý kmen je odpovědný za chybu jedince, neštěstí přechází na celou vesnici. Bratrovražedný boj na život a na smrt kvůli zatoulanému praseti! Sales zdůvodňuje oprávněnost svých požadavků jiným příběhem. Přede dvěma lety ve rvačce zabil chlapík z Kopiaga dva soupeře. Dorazila trestná výprava s luky, oštěpy a sekyrami. Stanovili výkupné a Kopiago se muselo složit na stejnou "třináctkovou" částku. Vyplatili se z hříchu prasaty a penězi. Sales nás vede ke zvláštní stavbě, která už na dálku přitahuje pozornost. Z hlíny je vystavěná obrovská smuteční mohyla, na vrcholu zeminy žaluje žlutočervený hrob mladé ženy. Za hrobkou je mužská chýše nažhavených bojovníků. Emoce létají vzduchem stejně rychle jako šípy. Nabuzení válečníci hlídají tělo mrtvé ženy a chystají se k boji. K hrobce se vchází přes lávku nad příkopem skrz zvláštní bránu. Seříznuté bambusy mají rudou barvu krve a válečné odplaty. Aby válečné požadavky získaly patřičnou váhu, je třeba ceremonií a viditelného zastrašování.
Mudmans - est - muži v hliněných maských Duchové výhružně postupují proti nám
Mudmans. Křoví se rozestupuje, mudmans - blátiví muži jsou zde! Proti nám výhružně postupují čtyři duchové! V děsivých trhavých pózách se kradou blíž a blíž. Nekřičí ani nezpívají bojové písně, jen se hrozivě přibližují. Bambusový luk napíná ratanovou tětivu. Prásk, prásk, naprázdno rachotí pouštěná tětiva. Šíp nevyletěl, ale kdyby chtěli...Těla jsou pomazaná bílým jílem, místo hlavy obrovské bílé masky z jílu vylepšené lidskými zuby a prasečími kly. Duchové nebo živá strašidla? Jsme v údolí Asaro na území bahenních mužů mudmans, kteří vymysleli lest na zastrašení nebezpečných nepřátel. Na silnějšího protivníka nestačili vlastními silami. Barvou zemřelých duchů je bílá, tak si uplácali strašidelné masky z bílého jílu. Účinek byl ohromující, nepřátelé se po zjevení duchů dali na útěk.
Ženy sají z domorodců mužství
Ženy jen znásilní!Rascal na Papui znamená výtržníka. Přepady na silnicích, vloupání nebo znásilnění a vraždy. "Oblíbený" je atak bank a obchodů bandami s rychlopalnými zbraněmi M16 a AK 47. Každá banka má několik strážců s ostrými psy, problémy často řeší armáda. Soukromá ochranka je nejrychleji rostoucí místní odvětví. Rascals jsou prokletím. Každý s ním straší, každý se ho bojí. Bandité nenechají v klidu města, silnice, policii ani armádu. Z krvavých historek běhá mráz po zádech: Muž se vrací z práce a u brány vily jej vítají hlídači. "Pane, domů raději nechoďte. Vaši vilu rabují, ženu znásilňují bandité!" V listopadu 1996 vyhlásila papuánská vláda výjimečný stav. Zákaz nočního vycházení od devíti večer do páté ranní měl snížit zločinnost. Vesničan, který se vydal na noční rybolov, mohl skončit za mřížemi. V roce 1997 stát zákaz zrušil, ale hrozí jeho opakování. Přepadává se všude. Zažitý je scénář přepadení. Muži prý mají smůlu. Chlapa okradou a většinou zabijí. Ženy okradou a "jenom" znásilní!
Lovec lebek
Takové jsme jedli! Papua se mění, od kanibalismu se snaží vejít do nových dveří. Daří se jen částečně, kultura původních etnik je tvrdá. Jak se dívají domorodci na cizince? Podle chování prvních dobyvatel jako na tyrany, kteří plení, kam přijdou. První bílý muž zde ohromil domorodce jako zjevená duše zemřelých předků. Přiletěli prospektoři a ukázali sílu střelných zbraní. Kanibalové získali respekt z obojího. Misionáři nutili svatostánek do každé vesničky. Snažení celého světa a hlavně nedaleké Austrálie možná opravdu stihlo Papuu nábožensky převálcovat. Úplatky, jak přimět domorodce k modlitbě mají dnes rafinovanější povahu. Tabák vystřídaly léky - nová vstupenka do kostela. Domorodci věří, že vírou v Boha zbohatnou jako misionáři. Předkové tvrdí, že bez starých rituálů zemřou. Proto je v hluboké džungli praktikují dodnes. Tam ještě nemá civilizace sílu. Příjemní horalové z našeho treku byli jedni z nejmorálnějších lidí, jaké jsem kdy poznal. Čistotu myšlení jim můžeme závidět. Přitom Papua je stát s největší kriminalitou světa!
Vzpomínám na smějící se tvář starce v Mt. Hagenu. Na dotaz, proč se při pohledu na mě pořád směje, šokoval odpovědí:
"Nesměji se vám. Vybavuji si minulost. Takové jako jste vy jsme dříve jedli!"
Snímky kolekce jsou z velkolepého svátku v Mount Hagen horské provincie státu PNG.
Kouzla odlišných etnik šla zachytit zcela bezbolestně".
I z nejobávanějších území dorazili "dočasně zklidnění válečníci". "Hrdiny snímků" jsou: Tugali z Porani, Fokate z Labuandy, Gera z Kopiaga, Harape, Kewa, Kelo a Puti se ženou Jukuli z Pori, Mon z Rugli, Buga z Pukwe i Namoni z Purany...
Kmen Huli - "Parukáři" si dělá zvláštní masky - pokrývky hlavy z lidských vlasů, které vyjadřují tři odlišná stadia: Hlavy mladíků kryje houbovité WAPE, starší bojovníky (měli prožít 3 roky izolace v džungli) krášlí podlouhlé TENE a nejzkušenější válečníci se smějí zdobit prominentní špičatou HARE (hnědá) nebo MINDI (černá). Tradičními barvami zde vždy byly žlutá AMBUA ze stromu Kibarol, červená KABOK vznikající pečením hlinky a bílá TONGOMA z jílu.
Na rozdíl od ostatních expedic do nitra tajemného ostrova Nová Guinea je tato akce pohodová. I kmeny, které jsem dříve zažil v roli nemilosrdných mstitelů, byli v klidu. Válčí jindy. Proč? Prý pro zásadní důvody - prasata, ženy a půdu.
