Piš dál

Na Nové Guineji lze najít to, co už jinde na planetě neexistuje. Kdyby nebyla, musel bych si ji vymyslet. Den tady přinese víc zážitků než měsíc v domácím prostředí. Vše je intenzivnější, zhmotněly zde nejodvážnější sny a představy. Osahal jsem si nové poznání, že obávaný "kanibal" může mít křehkou duši. Guinea je promíchána stejně jako všechny končiny světa. Lidé dobří i špatní. Zde je vše jen zkratkovitě přímé. Jsi-li dobrý, buď přítel! Pro hříšníky je trest okamžitý. Pobyt v divočině má svá kouzla. Ráj lidojedů!
Kdo je divoch, jak definovat, co je kruté? Záleží na optice pohledu. Civilizace nás naučila přetvářce, souvětím prázdných slov, nic neříkajícím lživým projevům. Pomluvám a slovním berličkám.
Domorodci Guineje netuší, že jsou důležitými aktéry knihy. Nikdy si nepřečtou, co o nich píši.
Kdysi jsme seděli s Vágnery večer u táboráku na loveckém safari zavátí daleko v opuštěné buši Tanzánie, oheň příjemně praskal. Z černého okolí marně blýskaly oči hyen, nalovené maso bylo rozvěšené na stromech v bezpečné výši. Nad ohněm se nakrucovala svůdná pečínka, kolující láhev džinu pomáhala retušovat hyeny a umocňovala atmosféru, naše výrazy zářily nejen ohněm. V dobráckých očích starého známého Džumy se odrážely všechny kontrasty Afriky. Orientaci a soužití s přírodou se mohou od nejzkušenějšího čtenáře buše a vyhlášeného stopaře jen nekonečně učit. Klackem právě prohrabal oheň tak, aby nasvítil jeho černo-oranžovou tvář.
"Mzungu, ta kniha o Africe, co jsi napsal, je fakt dobrá. Piš dál!" Smíchy se s námi prohýbá i Jižní kříž na obloze! Slogan "Piš dál!" se táhne při všech dalších setkáních jako věčný leitmotiv. Džuma ve svém světě svahilštiny si z knihy nepřečte jedinou větu. Za slovy "Kniha je fakt dobrá" může být jedině to, že ji ochutnal.
Píšu dál. Třeba i v téhle knize fotky prozradí, jak jsem se do oblasti a krásných lidí v ní zamiloval.
Láska je trvalá jako malaria vivax. Nejde vyléčit.